Místní kultura a dědictví

V Dubaji žijí lidé 200 národností, a tak není divu, že je zdejší způsob oblékání neuvěřitelně rozmanitý. Tradiční oděv SAE je však snadno rozpoznatelný a setkáte se s ním po celém městě.

 

Emirátský národní oděv je symbolem hrdosti a identity. Byl vytvořen s cílem poskytovat pohodlí a zároveň splňovat náboženská pravidla.Muži v Dubaji nosí volný, po kotníky dlouhý oděv z bílé bavlny, kterému se říká kandoora nebo dišdaš. Hlavu pokrývá kefíja, kterou na svém místě drží černý provaz agal. Tento prvek oděvu původně sloužil k ochraně obličeje před nepříznivým pouštním prostředím.

 

Ženy v Dubaji nosí tradiční abáju – dlouhý, lehký černý svrchní oděv, který překrývá spodní vrstvy oblečení. Abája se nosí na západním oblečení nebo na tradičních dlouhých šatech s dlouhým rukávem zvaných džalabíja. Přes hlavu si ženy přehazují černý šátek zvaný šajla.

Znáte rozdíl mezi karakem a chebabem? Rozeznáte luqaimat od labnehu? Přestože město proslulo neuvěřitelnou nabídkou různých kuchyní a stylů, místní emirátská kuchyně zde vyniká a dává vám nahlédnout pod pokličku dubajské kultury a tradic. Vyrazte do některé z mnoha emirátských restaurací a ochutnejte lahodné místní pokrmy. Začít můžete například s těmito:

 

Velbloud: Velbloudí maso se připravuje na mnoho způsobů, často s rýží nebo v burgerech.

 

Datle: Sladké ovoce, které se často plní dalšími dobrotami, například ořechy.

 

Fouga deyay: Rýžový pokrm s grilovaným kuřetem marinovaným v emirátském koření.

 

Gahwa: Tradiční arabská káva, často rozlévaná z konvice „dallah“.

 

Harís: Vařená kaše z drcené nebo mleté pšenice smíchané s masem a kořením.

 

Kabsa: Rýže basmati a maso kořeněné šafránem, muškátovým oříškem a dalším kořením.

 

Čaj Karak: Čaj se směsí koření původem z indického subkontinentu.

 

Luqaimat: Sladké a lepkavé knedlíčky pokapané datlovým sirupem.

 

Šorbat adas: Lahodně kořeněná čočková polévka, která se často podává jako první chod.

 

Šuva: Pomalu vařené jehněčí, pražené ořechy, rozinky a rýže, rovněž známé pod názvem „ouzi“.

„Hasan al-diyafa“ (česky nejblíže „pohostinnost“) je významnou součástí beduínského životního stylu, která je spojena s historickými tradicemi života v poušti. Mnozí se také řídí tím, že náboženská přesvědčení a úcta k hostům jdou ruku v ruce – a přesně tak to v Dubaji v současnosti funguje. Vysvětlíme vám základní pravidla.

 

Marhaba: Arabské slovo, které se používá při vstupu do něčího domu.

 

Salaam alaykum: neboli „mír s vámi“ – na což odpovídáte: „walaykum salaam“.

 

Gahwa: Hostům se před samotným jídlem často podává arabská káva. Prázdný šálek se vrací pravou rukou.

 

Umírněnost: Jdete k někomu na návštěvu? Vezměte si volné, dlouhé oblečení, které zakrývá tělo. Obuv se obvykle zouvá u dveří.

 

Nos na nos: V SAE se řada emirátských mužů při prvním setkání zdraví dotekem nosů nebo krátkým polibkem na tvář. Od návštěvníků se dodržování této tradice neočekává.

 

Madžlis: Řada domovů má místnost určenou ke zvláštním příležitostem a posezení s hosty. Obvykle v ní najdete nízké posezení a polštáře, které jsou připomínkou dřívějšího života ve stanech.

 

Ruce a chodidla: Muži si rádi potřesou rukou se všemi přítomnými, ne tak ale některé ženy. Směřovat na někoho chodidla během sezení může být považováno za urážlivé.

 

Večeře: Večerní pokrmy se obvykle podávají na velkém, kulatém talíři – buďte připraveni jíst rukama!

Tradiční umění a rukodělná řemeslná výroba jsou v Dubaji a v celých Spojených arabských emirátech stále naživu. Setkáte se s nimi třeba v obchůdcích kolem historické čtvrti Al Fahidi nebo v moderním pojetí v různých galeriích na Alserkal Avenue.

 

Kaligrafie: Arabská abeceda je druhým nejrozšířenějším písmem na světě. Zdobný způsob jeho zápisu je znám jako „khatt“ a odkazuje na slovo pro linku, návrh nebo výtvor.

 

Henna: Obrazce namalované hennou zde původně zdobily těla nevěst, kterým měly přinést štěstí do manželství. Toto umění však zůstává oblíbené v Dubaji dodnes.

 

Parfumérství: Arabský svět je znám svými silnými vůněmi. Řada dnešních moderních značek parfémů kombinuje tradiční základní vůně s moderními tóny. Chcete-li se o umění parfumérství dozvědět více, navštivte muzeum Al Shindagha.

 

Hrnčířství: Lidé s jílem pracují už od třetího tisíciletí před naším letopočtem. Kromě ozdobných váz a nádobek na kadidlo jsou tu ale i hliněné hrnce, které skvěle slouží ke chlazení pitné vody.

 

Tkalcovství: Pásky, sedla, stany, koše a další výrobky. Tradiční technika tkaní známá jako al-sadu při výrobě řady důležitých předmětů využívá kozí nebo ovčí vlnu či velbloudí srst.

Hudba: Hudba je skrze tradice jako al shila a al wana kombinující hudbu a verše historicky spojována s poezií. Pokud jde o hudbu moderní, je Dubaj domovem vzkvétající scény, na které působí jak domácí umělci hrající v místních kavárnách, tak mezinárodní hvězdy, které pravidelně vyprodávají arény a koncertní síně po celém městě.

 

Tanec: Návštěvníci mohou mít to štěstí, že budou svědky toho, jak muži utvoří řadu a za doprovodu bicích nástrojů předvedou tanec ayyala s bambusovými holemi. Mezi další druhy tance patří razfa, který často zahrnuje recitaci poezie a manipulaci s předměty, například s dýkou nebo puškou.

 

Poezie: Formy poezie zahrnují místní i daleké vlivy a z emirátů pochází mnoho významných básníků. Řada básní je zvěčněna v kaligrafickém stylu. Spojení poezie Nabati s úchvatným vizuálním uměním je významnou součástí emirátského dědictví.

 

Svatby: Bývalo tradicí, že se svatby konaly v domácím prostředí, které se zdobilo vlajkami a prapory. Oslavy nezřídka trvaly tři dny a byly jednou velkou hostinou. V dnešní době se svatební bankety pořádají v hotelu nebo společenských prostorech a muži a ženy oslavují odděleně.

Na následujících si přečtěte zajímavé informace o důležitých státních svátcích v Dubaji.

 

Íd: Íd al-fitr a Íd al-adhá (oba často zkracovány na „Íd“) jsou v SAE i pro muslimy všude po světě významné náboženské svátky. Kladou důraz na čas strávený s rodinou, sváteční pozdravy a na charitu pro chudé a potřebné.

 

Ramadán: Devátý měsíc islámského kalendáře je časem úsilí o očištění a povznesení duševního uvědomění. Pro zdravé dospělé to po ranním pokrmu suhúr zahrnuje půst od úsvitu do soumraku, po kterém následuje večerní hostina iftár.

 

Den sjednocení: Den sjednocení (Union Day), dříve známý jako Národní den SAE, oslavuje pozoruhodnou cestu Spojených arabských emirátů. Slaví se každoročně 2. prosince a připomíná sjednocení emirátů v tento den v roce 1971.